biografie


HUDBA

MARTIN KRATOCHVÍL - hudebník, cestovatel, horolezec, letec, podnikatel, spisovatel, kameraman a režisér. Vystudoval filosofii a psychologii na UK (doktorát 1972) a 2 semestry studoval na Berklee College of Music v Bostonu (USA). Proslavil se jako muzikant propojující jazz a rock, propagátor elektronické a synthezátorové hudby. Byl frontmanem a autorem repertoáru skupiny Jazz Q (1965–dnešek), která vydala 11 alb a jíž prošla řada interpretů (mj. Jana Koubková, Jana Kratochvílová) a instrumentalistů (Jiří Stivín, Luboš Andršt aj). Od poloviny 80. let hraje akustickou hudbu, vytvořil duo s americkým kytaristou Tonym Ackermanem vydal 9 akustickych alb a vystupuje s ním dodnes. Roku 1989 založil vydavatelství Bonton (je jeho prezidentem), jež se soustřeďuje i na film. distribuci a produkci. 

Je vášnivým milovníkem vysokých hor, vedle pokusu o osmitisícovou Šiša Pangmu navštívil mnohokrát všechna světová horstva a natočil odtud přes 50 dokumentárních filmů. V poslední době se vedle hudby věnuje i natáčení naučných dokumentů o asijských náboženstvích.

Martin Kratochvil


FILM

MARTIN KRATOCHVÍL napsal několik knih, z nichž Suma sumárum (se Soňou Štroblovou, 2005) je ryzí autobiografií. Hudební profilace ho přivedla i k filmu. Je autor film. hudby ke snímkům Václava Matějky (Pomerančový kluk, 1975), Štěpána Skalského (Hřiště, 1975), O. Vávry (Temné slunce, 1980), V. Olmera (Tankový prapor, 1991), V. Drhy (Početí mého mladšího bratra, 1999) a Radovana Urbana (Náhodou je prima, 1987; Horká kaše, 1988; Můj přítel d´Artagnan, 1989), v jehož povídce Návrat (1987) si i zahrál jednu z rolí. Složil hudbu i k dokumentu R. Grance Toulavé slunce (1979) a experimentálnímu filmu M. Peera Okno (1980).

Jeho sportovní aktivity (horolezectví, řízení letadel a lodí) v kombinaci se zájmem o východní filozofii ho přivedly i k vlastní film. dokumentární tvorbě. Nejčastějším klíčem ke  snímkům je cesta a putování, jde vesměs o reportáže horolezeckých výstupů a různých expedic. Absolvoval s kamerou výstup na horu Kančenčonga – Čundráci v Himalájích (2000) a na Makalu (2001), účastnil se Expedice Šiša Pangma (2003) na tuto osmitisícovku v tibetském Himálaji i výpravy po nepálském pohoří Dhaulagiri (2004, 3 díly), expedice do indické části Himálaje do údolí Zanskar, do Ladaku a do údolí Marka, plného náboženských artefaktů. Cestu zpracoval do série Kašmír a Ladak (2005, 4 díly) a představil i ladacké kláštery a kulturní bohatství oblasti. Romantickou záminku k další cestě do Himálaje poskytl sněžný levhart, údajně spatřený roku 1973 – s nadšenci zorganizoval výpravu Po stopách sněžného levharta (2007, 3 díly), avšak zahlédnout se jej nepodařilo. Malou sérii přivezl z pohoří Karakoram (2007, 3 díly), líčí v ní kulturu, historii, náboženství a život v severních provinciích Pákistánu. Ve středometrážním snímku Everest Trek, osm žen pod nejvyšší horou světa (2007) přiblížil unikátní akci, ryze ženskou horskou výpravu. Všechny filmy prozrazují jeho vášeň pro hory, jsou ryze subjektivní a vesměs se snaží uvést širší kulturní kontext. Některé mají blíže ke klasickým cestopisům, expedice je upozaděna a divák má možnost poznat zemi: Dolpo, ztracený ráj Nepálu (r. Ivana Davidová, 2000), Rolwaling (2001) o nepřístupné oblasti s dochovanou původní nepálskou a tibetskou kulturou; Arun – Údolím nepálské řeky (2002) o jednom z nejmalebnějších kaňonů země; v celovečerním snímku o pouti K posvátné hoře Kailás (2002); v sérii Pashmina (2008, 4 díly) vycházející z „měkkého zlata ze střechy Asie“, nejjemnější a nejteplejší vlně na světě, která se ručně vyrábí mezi Ladakem a Kašmírem a jež se stala předmětem uctívání a kultu, ale i válečných sporů. Mimo oblast Asie natočil Patagonii (2001), o nejjižnějším cípu Jižní Ameriky a Velikonoční ostrov (2003), otázky kolem tajemných soch a nerozluštěného písma na destičkách rongo. Druhou destinací, o níž se intenzivně zajímal a vetkl ji do tv. tvaru, byla Polynésie (2004, 7 dílů), kde představuje plasticky, téměř „zevnitř“ život na ostrovech Bora Bora, Raiatea nebo Fatu Hiva (zde Thor Heyerdahl formuloval teorii o osídlení Oceánie z Peru). Zahrnuje i čs. emigrační reminiscence, které podrobněji zpracoval do seriálu Příběhy z jižních moří aneb Stránky z alba československých kolonistů v Oceánii (r. J. Tesař, 2005, 11 dílů), jenž sám produkoval. Z materiálů si vždy pro radost vytvořil i emotivní klip bez komentáře na vlastní hudební motivy (Santiago de Chile, 2000), a to někdy i velkých rozměrů (Nepál, 2002, 51 minut; Oceánie, 2005, 66 minut!; Tibet v Nepálu, 2008, 10 × 14 minut; Indie a země buddhismu 2009, 58 min.). Počinem byl seriál Prolínání světů (2006, 18 dílů). V půlhodinových snímcích Tomáš Halík přemítá s diváky nad fenomény života a víry (Narození a dětství, Cesta k dospělosti, Svatba a manželství, Jídlo a náboženství, Žena, Smrt, Chrám, Krása, Pouť v náboženství východu, Pouť v abrahámovských náboženstvích, Modlitba, Náboženství a násilí…) a srovnává přístupy různých náboženství. Tak rozsáhlé ekumenické pojetí nemá v našem dokumentu obdobu a podněcuje k zamyšlení a toleranci. Kratochvíl je autor myšlenky i producent největšího horolezeckého projektu České himalájské dobrodružství

(r. Z. Gawlik, 2001). (-št-)


© Martin Kratochvíl 2016