Kratochvíl, Ackerman, Zangi

Stará známost uvedla na naši jazzovou scénu nové duo - Martina Kratochvíla a Tonyho Ackermana. Kdo zná dosavadní Kratochvílovou tvorbu, bude možná trochu překvapen: od prvního, ještě amatérského Jazzu Q s Jiřím Stivínem z roku 1965, orientovaného na tehdy nejnovější freejazzové výboje, přes následující jazzrockovou etapu, období úspěchů ve filmové tvorbě a dosud definitivně neuzavřenou kapitolu počítačové hudby se Kratochvíl vrací na začátek své muzikantské kariéry - k akustickému klavíru. A také k hudbě, která je v přímém protikladu k syntezáorovému čarování, jemuž se v letech 1985-6 věnoval nejvíce. Jeho partnerem je tentokráte americký kytarista Tony Ackerman, působící v Praze od roku 1983. Tento světoběžník narozený v Římě (1950) strávil

1


mládí v Kalifornii a s hudbou se nejvíce sžil v bostonském univerzitním předměstí Cambridgi. Už od dětství vedl dvojí hudební život: vážnou hudbu hrál na housle a klavír, jako kytarista se už ve dvanácti letech aktivně podílel na mohutné vlně obnoveného zájmu o folk. Svůj stylový záběr postupně dále rozšířil na bluegrass (jako hráč na banjo a mandolínu), na ragtimové kytarové instrumentálky, na blues a nevynechal ani elektrický rock a free jazz. Po tři roky pak studoval v Římě klasickou kytaru a po návratu do USA se věnoval kompoziční práci. S Martinem Kratochvílem se zná od prvních letmých kontaktů v Praze začátkem 70. let a později se setkali také v USA, kde Kratochvíl studoval na Berklee College of Music. Žádného však ani ve snu nenapadlo,že se jednoho dne sejdou na koncertním pódiu a dokonce ve studiu. Tak odlišné byly směry jejich hudebního vývoje. Avšak právě ona odlišnost jejich hudebního zázemí dodává jejich společné hudbě zvláštní osobitost. Až si poslechnete nahrávky Martina a Tonyho, poznáte, že je to hudba upřímná a prostá. V tématech i improvizacích se dvojakost stává jednotou a oba instrumenty splývají v jeden celek odvíjejícího se přediva. Je to prostě pokaždé trochu jiný družný rozhovor dvou nástrojů, k nimž v dobré pohodě zasedli dva dávní přátelé.



© Martin Kratochvíl 2016