novinky

Recenze CD Talisman

Minulé album Jazz Q se jmenovalo Znovu a vyšlo po osmadvacetileté pauze. Teď tu máme po třech letech další. Tedy už žádný překvapivý comeback, prostě solidní dílo víceméně standardně fungující kapely, která samozřejmě nemůže pořád určovat hudební trendy - stále si však poctivě drží vysokou skladatelskou a muzikantskou úroveň, na níž jsou ostatně její příznivci dávno zvyklí. Martin Kratochvíl i zde využívá širokou škálu klávesových nástrojů, typických pro jazz rock sedmdesátých let, a pokud na nich hledá nové zvuky, jen zřídka vybočují ze zavedeného stylu (třeba rozjímavá titulní skladba - v podstatě sólová záležitost s klavírem, syntezátory a samply smyčcového kvartetu). Obklopil se osvědčenými spoluhráči - kytaristou Zdeňkem Fišerem a baskytaristou Přemyslem Fauknerem; jen bubeník Filip Jeníček je v Jazz Q nováčkem. Všechny skladby Kratochvíl napsal přímo pro toto album. Jako autor je dostatečně invenční, aby nenudil rozmělňováním zažitých postupů, zároveň však dost zkušený na to, aby neopouštěl svůj osvědčený elektrický zvuk. Nejsou to jazzrockové „hity“ na první poslech, spíše tvorba pro vyzrálého posluchače, který dokáže ocenit kompoziční rafinovanost a jemné hráčské finesy. 


****

JAROSLAV RIEDEL

Nové CD/LP Talisman

Jen tři roky po minulém albu, které ale dělilo dlouhých 28 let od toho předposledního, vydává kapela Jazz Q nové CD a vinylové LP Talisman.
Minulé album Znovu značně  povzbudilo koncertní činnost skupiny a přispělo i k většímu zájmu publika o jazz-rockovou virtuózní hudbu. Po třech letech odjíždí kapelník a pianista Martin Kratochvíl do ústraní, aby se vrátil s partiturami nového CD/LP Talisman. Spolu s kytaristrou Zdeňkem Fišerem, baskytaristou Přemyslem Fauknerem a novým bubeníkem Filipem Jeníčkem natáčejí v prosinci minulého roku ve Studiu Budíkov album, které se nyní dostává do supraphonské distribuce. Bude oficiálně pokřtěno v pražské Redutě 25. dubna a na festivalu Colours Of Ostrava, kde bude Jazz Q letos v červenci koncertovat.

cd talisman front

Je skoro povinností pravidelně koncertujících tvůrčích skupin častěji obměňovat svůj repertoár a jednou za pár let „vydat počet“. Ve starých časech kapely přinášel impuls k natáčení požadavek nahrávací společnosti. Ta většinou zavolala, že má volná studia v nějaké blízké době a zeptala se na nový repertoár a ochotu natáčet. Samozřejmně jsem vždy řekl ano, i když napsáno jsem toho moc neměl, a podepsal smlouvu se šibeničním termínem. Pak jsem odjel do opuštěné chaty a po týdnu se vrátil s partiturami nového alba. Po delším zkoušení s kapelou tak vznikly dnes již legendární LP Elegie, nebo Zvěsti, kterých se prodávaly v těch starých dobách statisíce. Dnes je samozřejmně úplně jiná situace, nicméně pokus odejet do tichého místa a vrátit se po týdnu s novým materiálem na CD stále láká. Výhodou je určitá sevřenost alba komponovaného v jednom týdnu, nebezpečím může ale být podobnost věcí, nebo častější incidence harmonií, které v té době „bydlely v mých uších“. Přesně tímto způsobem vzniká na přelomu roku 2015 a 2016 nové album jazz Q Talisman. Na chalupě v Jizerských horách vzniklo nějakých dvacet skic, které se pak po učité selekci autorem i skupinou při zkoušení smrskly na 14 nazkoušených věcí a po dalším výběru a krácení došly k finálnímu počtu obsaženému na CD. Je také zajímavé sledovat metamorfozu skladeb od prvních náčrtů přes demo snímek až k finální podobě nahrávky. Do tohoto procesu hodně zasahují muzikanti z Jazz Q. Co se v kapele od minulého CD Znovu změnilo? Laca Decziho vystřídal mladý talentovaný bubeník Filip Jeníček, jehož rytmická invence i přesnost má blahodárný vliv i na osvědčeného matadora Přemysla Fauknera. Ten ke své bezpražcovce přidal i tvrdší funky pražcový nástroj a spolu s Filipem spřádají vynikající a invenční motor celé kapely. Zdeněk Fišer rovněž rozšířil svůj kytarový záběr o měkce znějící lubový nástroj (Waltz pro tátu). Na druhé straně posílil i svůj hystericky zkreslený kytarový tón (např Stařešina, nebo Achilova pata). I Matěj Večeřa, osvědčený zvukař ze Studia Budíkov, vylepšil svůj technologický arsenál ale i hudební cit pro naší novou muziku.

Co uslyšíte na CD Talisman?

Darmošlap je jediná věc na albu hraná živě od začétku do konce. Přidaný je jen synthezátor v „předělech“ sól a hammondky v mezihrách. Sóla zůstávají pevně svázaná se synchronně nahranou rytmikou, nejsou tedy nahrávána ve studiu dodatečně jak je tomu povětšinou u ostatních skladeb.
Stařešina je kompozice postavená v klidných úvodních A částech na ostinátní pianové figuře a standartní harmonii. B část s hysterickou kytarou a dvěma moogy stojí na tvrdém rytmu a mahavishnovské zmenšené harmonii. Část C pak v kytaře uklidňuje rozbouřené vody a uvádí do sól.
Tříčtvrteční Povětří je jednoduchá pseudo-dvanácka postavená na živé rytmice akcentované Zdeňkovou wah-wah kytarou (česky kvákadlem) a výborným Filipem i Přemkem.
Achilova pata stojí na jedenáctiosminovém riffu piana Fender a stabilní rytmice. Kytarový santanovský improvizovaný střed má jen odpíchnout ostinátní monotónní běh chorusů.
Lehkomyslník ve 3/4 pomalejším rytmu si vypůjčil úvodní riff z Miles Davisova All Blues, ale od té chvíle je to harmonicky neortodoxní kompozice. Je důsledně nediatonická, skládá se jen ze superpozic akordů, jejichž čitatelé i jmenovatelé nijak nesledují logickou skladbu. Na takové téma je dost obtížné sólovat. Má se číst čitatel, nebo kořen složeniny? Sóla tak vedou posluchače do náhlých zvratů a neočekávaných harmonických rezolucí.
Ortel je sice trochu složitější, ale stále diatonickou kompozicí bez velkých alterací. Do určité míry má vlastně bluesovou příchuť podporovanou jednoduchou a tvrdou rytmikou.
Návěj byla do poslední chvíle určena k vyřazení z alba, snad pro svojí trochu banální harmonii. Jen na naléhání Zdeňka, hrozícího odchodem z kapely v případě absence Návěje, našla svoji cestu zpátky na drážky desky. Má docela chytlavou melodii, která dlouho bydlí v hlavě a nedá se vypudit, lehké ostináto a křehká sóla.
Pelyněk stojí v úvodních chorusech na basovém ostinatu a moll a jen horní struktura harmonie se proměňuje. Střed je již harmonicky bohatší i rymicky akcentovanější.
Drobnolistý kvítek je samba v durových otevřených harmoniích, takřka dětsky naivní a hravá. Myslím, že vytváří krátký čas odpočinutí po Pelyňku a před těžší harmonií následující skladby.
Pán a rab je spolu s Lehkomyslníkem určité skladatelské novum v albu. Je skoro etudou v procvičování hraní v superponovaných harmoniích bez diatonické logiky. K odlehčení je tok superpozic přerušován vždy osmi takty smysluplné harmonie. Jak se s tím vypořádá tápající solista i ucho posluchačovo zakusíte brzy při poslechu CD.
Waltz pro tátu je moje vzpomínka na nedávno zemřelého tátu a hudbu jeho generace (nar. 1917). Mnozí namítnou, že se stylem na CD příliš nehodí, ale sorry, musí tam být…
Talisman Piano Steinway a samply smyčcového kvartetu bez rytmiky. Na mých starších albech většinou předznamenávala poslední skladba předešlého styl i zvuk dalšího. Dej Bůh, aby tomu i nadále tak bylo!



© Martin Kratochvíl 2016