Nové CD/LP Talisman

Jen tři roky po minulém albu, které ale dělilo dlouhých 28 let od toho předposledního, vydává kapela Jazz Q nové CD a vinylové LP Talisman.
Minulé album Znovu značně  povzbudilo koncertní činnost skupiny a přispělo i k většímu zájmu publika o jazz-rockovou virtuózní hudbu. Po třech letech odjíždí kapelník a pianista Martin Kratochvíl do ústraní, aby se vrátil s partiturami nového CD/LP Talisman. Spolu s kytaristrou Zdeňkem Fišerem, baskytaristou Přemyslem Fauknerem a novým bubeníkem Filipem Jeníčkem natáčejí v prosinci minulého roku ve Studiu Budíkov album, které se nyní dostává do supraphonské distribuce. Bude oficiálně pokřtěno v pražské Redutě 25. dubna a na festivalu Colours Of Ostrava, kde bude Jazz Q letos v červenci koncertovat.

cd talisman front

Je skoro povinností pravidelně koncertujících tvůrčích skupin častěji obměňovat svůj repertoár a jednou za pár let „vydat počet“. Ve starých časech kapely přinášel impuls k natáčení požadavek nahrávací společnosti. Ta většinou zavolala, že má volná studia v nějaké blízké době a zeptala se na nový repertoár a ochotu natáčet. Samozřejmně jsem vždy řekl ano, i když napsáno jsem toho moc neměl, a podepsal smlouvu se šibeničním termínem. Pak jsem odjel do opuštěné chaty a po týdnu se vrátil s partiturami nového alba. Po delším zkoušení s kapelou tak vznikly dnes již legendární LP Elegie, nebo Zvěsti, kterých se prodávaly v těch starých dobách statisíce. Dnes je samozřejmně úplně jiná situace, nicméně pokus odejet do tichého místa a vrátit se po týdnu s novým materiálem na CD stále láká. Výhodou je určitá sevřenost alba komponovaného v jednom týdnu, nebezpečím může ale být podobnost věcí, nebo častější incidence harmonií, které v té době „bydlely v mých uších“. Přesně tímto způsobem vzniká na přelomu roku 2015 a 2016 nové album jazz Q Talisman. Na chalupě v Jizerských horách vzniklo nějakých dvacet skic, které se pak po učité selekci autorem i skupinou při zkoušení smrskly na 14 nazkoušených věcí a po dalším výběru a krácení došly k finálnímu počtu obsaženému na CD. Je také zajímavé sledovat metamorfozu skladeb od prvních náčrtů přes demo snímek až k finální podobě nahrávky. Do tohoto procesu hodně zasahují muzikanti z Jazz Q. Co se v kapele od minulého CD Znovu změnilo? Laca Decziho vystřídal mladý talentovaný bubeník Filip Jeníček, jehož rytmická invence i přesnost má blahodárný vliv i na osvědčeného matadora Přemysla Fauknera. Ten ke své bezpražcovce přidal i tvrdší funky pražcový nástroj a spolu s Filipem spřádají vynikající a invenční motor celé kapely. Zdeněk Fišer rovněž rozšířil svůj kytarový záběr o měkce znějící lubový nástroj (Waltz pro tátu). Na druhé straně posílil i svůj hystericky zkreslený kytarový tón (např Stařešina, nebo Achilova pata). I Matěj Večeřa, osvědčený zvukař ze Studia Budíkov, vylepšil svůj technologický arsenál ale i hudební cit pro naší novou muziku.

Co uslyšíte na CD Talisman?

Darmošlap je jediná věc na albu hraná živě od začétku do konce. Přidaný je jen synthezátor v „předělech“ sól a hammondky v mezihrách. Sóla zůstávají pevně svázaná se synchronně nahranou rytmikou, nejsou tedy nahrávána ve studiu dodatečně jak je tomu povětšinou u ostatních skladeb.
Stařešina je kompozice postavená v klidných úvodních A částech na ostinátní pianové figuře a standartní harmonii. B část s hysterickou kytarou a dvěma moogy stojí na tvrdém rytmu a mahavishnovské zmenšené harmonii. Část C pak v kytaře uklidňuje rozbouřené vody a uvádí do sól.
Tříčtvrteční Povětří je jednoduchá pseudo-dvanácka postavená na živé rytmice akcentované Zdeňkovou wah-wah kytarou (česky kvákadlem) a výborným Filipem i Přemkem.
Achilova pata stojí na jedenáctiosminovém riffu piana Fender a stabilní rytmice. Kytarový santanovský improvizovaný střed má jen odpíchnout ostinátní monotónní běh chorusů.
Lehkomyslník ve 3/4 pomalejším rytmu si vypůjčil úvodní riff z Miles Davisova All Blues, ale od té chvíle je to harmonicky neortodoxní kompozice. Je důsledně nediatonická, skládá se jen ze superpozic akordů, jejichž čitatelé i jmenovatelé nijak nesledují logickou skladbu. Na takové téma je dost obtížné sólovat. Má se číst čitatel, nebo kořen složeniny? Sóla tak vedou posluchače do náhlých zvratů a neočekávaných harmonických rezolucí.
Ortel je sice trochu složitější, ale stále diatonickou kompozicí bez velkých alterací. Do určité míry má vlastně bluesovou příchuť podporovanou jednoduchou a tvrdou rytmikou.
Návěj byla do poslední chvíle určena k vyřazení z alba, snad pro svojí trochu banální harmonii. Jen na naléhání Zdeňka, hrozícího odchodem z kapely v případě absence Návěje, našla svoji cestu zpátky na drážky desky. Má docela chytlavou melodii, která dlouho bydlí v hlavě a nedá se vypudit, lehké ostináto a křehká sóla.
Pelyněk stojí v úvodních chorusech na basovém ostinatu a moll a jen horní struktura harmonie se proměňuje. Střed je již harmonicky bohatší i rymicky akcentovanější.
Drobnolistý kvítek je samba v durových otevřených harmoniích, takřka dětsky naivní a hravá. Myslím, že vytváří krátký čas odpočinutí po Pelyňku a před těžší harmonií následující skladby.
Pán a rab je spolu s Lehkomyslníkem určité skladatelské novum v albu. Je skoro etudou v procvičování hraní v superponovaných harmoniích bez diatonické logiky. K odlehčení je tok superpozic přerušován vždy osmi takty smysluplné harmonie. Jak se s tím vypořádá tápající solista i ucho posluchačovo zakusíte brzy při poslechu CD.
Waltz pro tátu je moje vzpomínka na nedávno zemřelého tátu a hudbu jeho generace (nar. 1917). Mnozí namítnou, že se stylem na CD příliš nehodí, ale sorry, musí tam být…
Talisman Piano Steinway a samply smyčcového kvartetu bez rytmiky. Na mých starších albech většinou předznamenávala poslední skladba předešlého styl i zvuk dalšího. Dej Bůh, aby tomu i nadále tak bylo!


© Martin Kratochvíl 2016