PŘÍBĚHY ČESKÉHO JAZZU

VŠEM JAZZOVÝM PŘÁTELŮM!

V pátek 10. ledna 2020 ve 20:20 na ČT art poběží nultý díl dvaadvacetidílného seriálu Příběhy českého jazzu. Hned po něm první díl celé serie a potom každý pátek ve 21:15 až do června další díly.

Jak se dozvíte z připojené synopse, jde o zásadní příspěvek k poznání všech peripetií a střetů téhle svobodné hudby s politickou realitou. Příběhy jazzmanů jsou někdy humorné, jindy tragické, ale vždy silné a autentické. Seriál je současně výsledkem dvouleté převelice zajímavé práce s televizními archívy i s žijícími interprety.

Srdečně vás zvu na výlet do historie i současnosti českého jazzu!

Martin Kratochvíl

 

PŘÍBĚHY ČESKÉHO JAZZU

Jazz je svoboda. Kdykoli, kdekoliv a za jakoukoli cenu. Nic nerozleptává nesvobodný režim lépe, než nevázaná, nekontrolovaná a spontánní jazzová hudba. Jazz byl strašákem za protektorátu, ve stalinistickém Rusku, ale ne tak moc v režimním Československu. Proč tomu tak bylo?

Komunisté neváhali s chutí decimovat rockovou i folkovou muziku, ale na jazz si moc netroufali. Byl totiž hudbou amerického pracujícího lidu a proti ní bylo neradno si cokoli začínat. Tahle finta zachránila mnohé jazzové kapely, i kapely s jazzem v názvu, hrajících ale spíše jazzrockovou muziku (Jazz Q).

Tento nepsaný, ale státní mocí přeci jen respektovaný postoj byl živou vodou pro nahrávání jazzových orchestrů i skupin od padesátých let do sametové revoluce. Záznamy jazzových koncertů i festivalů pravidelně plnily televizní archívy. A tak není divu, že v porovnání s nahrávkami rocku a folku vítězí jazz asi tři ku jedné.

Po velkém úspěchu seriálu Bigbít se rozhodla ČT sáhnout do svých bohatých archívů a vyprodukovat dvaadvacetidílný pořad Příběhy českého jazzu. Ten ale není pouhým historickým katalogem, ale je dramaturgicky zaměřen na intimnější příhody českých jazzmanů. Díky pracnému a podrobnému bádání v televizních archívech i všemožných dotáčkách přichází na svět seriál, kde hlavní pohled na hrající muzikanty nevede z hlediště na jeviště, ale spíše ze zákulisí na jeviště. Jaksi zezadu a s akcentem na věci, o kterých posluchač v hledišti mnohdy ani neví.


ARCHÍV ODVYSÍLANÝCH DÍLŮ ZDE


© Martin Kratochvíl 2020